Jiří Růžička - senátor pro Prahu 6 a ředitel Gymnázia Jana Keplera
Jiří Růžička se narodil v roce 1948 v Praze. Absolvoval Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v oboru tělesná výchova – český jazyk a literatura. Od roku 1978 učí na Gymnáziu Jana Keplera v Praze 6, kde je od roku 1990 ředitelem.
Ve školské problematice se specializuje především na koncepci středoškolského vzdělávání a témata zážitkové pedagogiky, jako jsou školní vzdělávací programy, rozvoj osobnosti dospívajících a prevence před společensky nežádoucími jevy. Je jedním ze spoluautorů projektu zážitkových kurzů středoškoláků v ČR, spoluzakladatel celostátního „Hnutí GO“, od začátku konzultant projektu „Zdravá šestka“ a spoluzakladatelem Asociace ředitelů gymnázií. Rovněž je předsedou správní rady nadace „Cesta ke vzdělání“ MHMP. V oblasti výchovy a vzdělávání několikrát oceněn především za odborné práce. V roce 2014 získal významnou cenu Učené společnosti České republiky pro pedagogy.
Nikdy nebyl členem žádné politické strany.
Do komunální politiky vstoupil, když byl jako nestraník za TOP 09 zvolen v komunálních volbách 2014 zastupitelem Městské části Praha 6. Na kandidátce původně figuroval na 5. místě, ale vlivem preferenčních hlasů skončil první. V současné době působí jako předseda Výboru pro výchovu a vzdělávání. Na podzim v roce 2016 byl zvolen do Senátu PČR jako nezávislý kandidát na návrh TOP 09 a STAN s podporou KDU-ČSL. Stal se členem Podvýboru pro sport a místopředsedou Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.
Na konci roku 2018 zvolen 1. místopředsedou Senátu PČR.
Celý život aktivně sportuje, především v lehké atletice, lyžování a cyklistice. Je ženatý a s manželkou vychovali dva syny.
Co jsem zažil v běhu času aneb co na můj život mělo velký vliv …
-
-
-
Březen - už chodím, maminka netušila, že mě bude tak těžké zastavit… :-)
-
12. května - slavím 1. narozeniny
-
Nastupuji do základní školy ve Vršovicích na Kodaňské, kde mám spolužáky, s kterými se vídáme dodnes a skvělé kantory, které by jistě nenapadlo, že ze mě jednou taky bude učitel. Dodnes si pamatuji jejich jména. Oni mne znali až moc dobře také… :-)
-
-
Vyhrávám slavné celopražské koloběžkové závody na Žižkově, na Škroupově náměstí. Jsem sice rychlý, ale taky mám koloběžku, s kterou asi nešlo nevyhrát… Kde by mě napadlo, že o 30 let později na tomto náměstí začnou první oficiálně povolenou manifestací všechny slavné události konce 80. let!
-
-
Začínám s lehkou atletikou na Dynamu Praha, dnešní Slávii a láska k pohybu, Slávii, atletice i skvělým lidem kolem, mně zůstala dodnes. Našel jsem zde kamarády na celý život. Škoda, že už jich tady hodně není…
-
-
Končím základní školu (horní řada vpravo). Většinu spolužáků jsem přerostl až o posledních prázdninách :-)
-
Nastupuji do učebního oboru - mechanik měřicích přístrojů, bydlím na internátu v Pardubicích, seznamuji se s tím, co to znamená šikana mezi učni, ale také tam hrajeme divadlo, posloucháme na Sonetu Duo šumící nahrávky Beatles i Rolling Stones a začínám fotit. Po Praze i kamarádech se mně ale přesto hodně stýská…
-
-
-
Končím učiliště se samými jedničkami a výučním listem, začínám pracovat v Mitasu v Zahradním městě. S kamarády naplno prožíváme slavná 60. léta - českou i světovou literaturu, muziku na dovezených deskách, slavnou československou filmovou vlnu. A vím, že chci dál studovat. Hlásím se na SVVŠ Wilhelma Piecka - dnes gymnázium na náměstí Míru.
-
Třikrát překonávám československý dorostenecký rekord ve skoku o tyči, v evropských tabulkách jsem ten rok na 3. místě, mezi o rok staršími juniory končím na Mistrovství Evropy na 5. místě.
-
Dorostenecký tým tyčkařů reprezentantů byl tehdy hodně nadějný…
-
-
21. srpna ráno se dozvídám, že přijeli Rusové… Bydlím na Vinohradech, celé dny trávíme kolem budovy rozhlasu, pošetile se pokoušíme diskutovat s těmi zmanipulovanými ubožáky na tancích. Ale taky vím, co to je střelba, strach v noci i tajné roznášení různých tiskovin…
-
-
Maturuji a od října začínám studovat na FTVS tělesnou výchovu a na FF český jazyk a literaturu. Tam se také seznamuji s Danou Perkovou, mnohonásobnou československou reprezentantkou v plavání. Ani netuším, jak velké štěstí jsem měl, že jsem narazil právě na ni…
-
-
V Gottwaldově, dnešním Zlínu, si beru Danu za ženu. Vyžením skvělé Moraváky, ale hlavně získám ženu, kterých je málo. Pěkná, chytrá, zásadová a neuvěřitelně morálně, lidsky i psychicky silná. Velká životní opora!
-
-
Slavíme 1. narozeniny našeho prvorozeného syna Jakuba
-
Pořád studuju, takže si přivydělávám i jako kopáč. Těžká práce, čistá hlava - krásná léta!
-
-
Končím vysokoškolská studia, promuji
-
Plním povinnou vojenskou službu. Naštěstí ve sportovním klubu Rudá hvězda Praha
-
-
Začínám učit. Dostal jsem místo na škole pro mládež s vadami zraku. Počáteční zděšení z neznámého prostředí se později změní na krásná léta smysluplné práce. Zavedli jsme lyžařské kurzy, jezdili s dětmi do přírody, na výlety, na skály. Většina z nich nikdy nic takového nepoznala…
-
Narodil se nám druhý syn Jan. Pár dní předtím jsem začal učit na Gymnáziu Jana Keplera. Všechno velké radosti a smysl života! I v blbé normalizační atmosféře se daly vychovávat slušní lidé – doma, ve třídě nebo třeba na chmelu…
-
-
-
-
-
Nezadržitelně se blíží konec všeho, co jsem nesnášel! Od účasti na manifestacích při Palachově týdnu, přes podpis Několika vět až k celému pochodu 17. 11. se snažím k tomu konci přispět. Se starším synem skončíme na Národní třídě, dodnes mám strach z davu… Na letenskou pláň si vyrobí náš mladší syn transparent, kde na dětském vláčku je nápis, Už se vezou :-)
-
-
-
Spolu s několika dalšími novými řediteli zakládáme Asociaci ředitelů gymnázií, rekonstruujeme budovu naší zanedbané školy, měníme učební plány, s Prázdninovou školou Lipnice rozjíždíme projekt kurzů pro nováčky na středních školách - „GO!“ Dnes je mají v programu skoro všechny střední školy, jsou součástí vysokoškolského studia mnoha pedagogických fakult…
-
-
Zavádíme formu cateringového stravování pro naše studenty, prosadíme legislativně osmileté gymnaziální studium, navazujeme kontakty se zahraničními středními školami a začínáme na ně posílat naše studenty na stipendia do Anglie, USA, Singapuru, Malajsie, začínáme projekt diskusních setkání k 17. listopadu „Symposion“. Po dvaceti letech dávno přerostl svůj původní rozměr, ale skvělí odborníci i lidé k nám chodí neustále. Jedním z prvních byl prof. Wichterle.
-
Otevíráme nové školní hřiště
-
A také plošinu pro handicapované. Jsme první pražskou školou s důsledně bezbariérovým přístupem.
-
-
Konečně si plním své dávné sny a cestuji, ale poznávám i nové sporty, tak jak je doba přinesla. Carving, snowboard, feraty, horské kolo, lezení po horách…
-
-
Vylezu i na Mt. Blanc a jsem šťastný, že jsem se této doby ve zdraví dožil.
-
-
Se jako škola stáváme součástí unikátního projektu Winchester College Symposium, který sdružuje nejlepší střední školy z celého světa. I to mimo jiné umožňuje našim studentům uplatnit se v té nejsilnější konkurenci. Postupně se dostávají naši absolventi na nejprestižnější světové univerzity – Cambridge, Oxford, Harvard…
-
-
Získávám Cenu Učené společnosti České republiky, která se uděluje jako ocenění pedagogickým pracovníkům za podporování zájmu o vědu a výzkum na středních školách, vytváření podmínek pro individuální činnost svých studentů a za vynikající působení studentů v soutěžích.
-
Kandiduji v komunálních volbách na Praze 6. Získávám nejvíc hlasů a stávám se zastupitelem, vedu komisi pro výchovu a vzdělání a také občas někoho oddávám :-)
-
-
-
Přijímám nabídku TOP 09, STAN a KDU ČSL a kandiduji do senátních voleb za Prahu 6, Lysolaje, Nebušice, Přední Kopaninu, Řepy a Zličín…
-
Ve volbách do Senátu jsem zvolen senátorem za Prahu 6
Zpět na úvodní stránku