Uctění památky Jana Palacha
16.01.2020
Město Mělník uspořádalo vzpomínkovou akci Pocta Janu Palachovi, a to v souvislosti s jeho sebeupálením, ke kterému došlo 16. ledna roku 1969. Památku Jana Palacha uctili také 1. místopředseda Senátu PČR Jiří Růžička, senátor Petr Holeček, poslanec Martin Kupka, zástupce velvyslance Francie v České republice Tomáš Macek, mělnický starosta Ctirad Mikeš a celá řada dalších významných hostů.
Projev 1. místopředsedy Jiřího Růžičky
Zdravím všechny přítomné a dovolte, abych pronesl pár slov jako senátor, ale také jako pamětník.
16. ledna 1969 byl také čtvrtek. Šedivý, mrazivý den, do kterého jako rána z čistého nebe přišla děsivá zpráva: Před Národním muzeem v Praze se upálil mladý člověk. Bylo mu dvacet let, byl jen o málo starší než mnozí z vás – studentů gymnázia, kde i on maturoval - a byl jen o pár měsíců mladší než já tehdy…
Celá naše generace dospívala v 60. letech. Šťastná léta a nejen proto, že jsme byli mladí. Svět se nadechl a poválečný vývoj nabral nebývalé tempo. Naše naděje byly nebetyčné a nadšení bezmezné! Sny skončily v noci na 21. srpen, kdy k nám vtrhly hordy vojsk Varšavské smlouvy.
Naprostá většina lidí si dnes po více než padesáti letech uvědomuje, že tímto zoufalým a zároveň hrdinským činem chtěl student FF UK Jan Palach vyburcovat český národ z letargie, do které naše země krátce po okupaci v srpnu 1968 upadla. Nehodlal se smířit s tím, že politici svůj národ rychle opustili, prodali ho, že se lidé postupně stáhli, začali mít strach, uzavřeli se, rezignovali a normou se stala přetvářka a lež.
Trvalo pak dlouhých dvacet let, než nová generace vyrazila do ulic, aby dala hlasitě najevo svou nespokojenost se zkorumpovaným, nenávistným a prolhaným systémem.
Ale vyrovnali jsme se s ním v roce 1989 opravdu dostatečně a definitivně? Jestli dnes někdo tvrdí, že na konci 60. let nikdy neslyšel o politických procesech, nevěděl, kdo byl Milada Horáková, kdo byl prokurátor Urválek, tak lže… Nebetyčně lže a doufá, že si lidé nepamatují!
Jestli dnes o naší společnosti spolurozhodují ti, kteří si s minulým režimem zadali, jestliže v Parlamentu sedí mimo jiné i bývalí příslušníci Veřejné bezpečnosti a Pohotovostního pluku, významné funkce zastávají usvědčení estébáci, nebetyčné majetky získali i ti, pro které byla lež a přetvářka naprosto samozřejmá, pak se nemůžeme divit, že nás podvádějí a lžou nám i dnes.
Žijeme v úplně jiné době než Jan Palach. Ale dědictví těch let jsme ještě nepřekonali. I na to bychom měli dnes pomyslet, když vzdáváme hold člověku, který obětoval svůj život, abychom mohli žít v pravdě a bez lží, abychom mohli žít ve svobodné a demokratické společnosti.
On si to zaslouží a my to potřebujeme víc, než si možná uvědomujeme!