Jiří Růžička - Senátor

Kariérní řád problémy školství neřeší.

Na konci května tohoto roku se rozhodl Senát Parlamentu České republiky vrátit Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky návrh zákona, kterým se mění zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících. Jeho nejdiskutovanější částí se stala část týkající se kariérního postupu učitelů.

O nutnosti zavést i ve školství kritéria kariérního postupu se diskutuje téměř dvě desetiletí. Důvody jsou zřejmé – neexistují měřítka kvality výuky a zvyšování platu učitelů pouze na základě odučených let pramálo přispívá ke kvalitě výuky na českých školách. Ředitelé škol přitom nemají dost finančních prostředků, aby kvalitní učitele ocenili mimo platové tabulky. Ti pak nemají mimo své přesvědčení dost důvodů, aby na svém zlepšování dál pracovali. Snaha najít měřítka kvality a učitele motivovat, je tak jistě sympatická. To, že se ale ani za několik desetiletí nepodařilo najít přijatelnou podobu kariérního postupu, však vypovídá o školství víc, než se na první pohled zdá! Léta diskusí nad různými podobami kariérního řádu se rozhodla rázně ukončit nyní již minulá ministryně školství. Do Sněmovny v listopadu 2016 předložila vláda návrh, který MŠMT i sama ministryně považovala za povedený, ale už diskuse během projednávání ve Sněmovně ukázala, jak složité jeho prosazení bude. K vládní verzi bylo předloženo několik pozměňovacích návrhů. Ty schválené mířily především k úpravám v posuzování kvalifikace učitelů. Mezi zamítnutými byl například návrh zavedení nárokového půlročního volna pro vlastní vzdělávání učitelům po 15 letech učení. Na začátku května nakonec Poslanecká sněmovna postoupila návrh zákona Senátu a ukázalo se, jak důležitou roli může Senát v legislativním procesu sehrát. Ohledně předmětného návrhu zákona byla totiž na schůzi Senátu vedena velmi rozsáhlá diskuse, v rámci níž byl podán dokonce pozměňovací návrh, který navrhoval odstranit ze zákona všechny body, které se kariérního řádu týkaly. Námitky mířily k tomu, že kariérní řád je administrativně náročný a klade vysoké časové i personální nároky na učitele i celý systém hodnocení. Jeho zavádění je vnímáno jako finančně náročné a odčerpávající další prostředky, které ve školství zoufale chybí. Kritizováno bylo i to, že již s předstihem byla instituci zřizované MŠMT přidělena dotace 500 mil. Kč na implementaci kariérního řádu, přestože novela ještě nebyla přijata. Hlavní námitky je však třeba vidět v tom, že kariérní řád není dostatečně motivující ani pro začínající učitele ani pro učitele chybějících aprobací. V současné době ve školství chybí několik tisíc učitelů na všech stupních – prvostupňoví učitelé, učitelé odborných předmětů na školách odborných i učitelé matematiky, fyziky či cizích jazyků na všeobecně vzdělávacích školách. Učitelé odcházejí, mladí absolventi pedagogických fakult do škol nenastupují a výhledově je situace ještě hrozivější. Kariérní řád, tak jak byl MŠMT nastaven, žádný z těchto problému neřeší a vlastně ani řešit nedokáže. Stát si prostřednictvím tohoto zákona pouze osobuje další pravomoci, bere je ředitelům a na ně přenáší další povinnosti. Velká vlna nespokojenosti se mimo Senát zvedla i mezi samotnými učiteli. Je pravda, že ministerskému návrhu vyjádřily podporu některé profesní asociace či odbory, ale více než dvacet tisíc podpisů samotných učitelů, kteří navrhovanou podobu kariérního řádu odmítají, svědčí nejen o jejich nespokojenosti s kariérním řádem, ale do jisté míry i o tom, koho asociace vlastně opravdu zastupují… Senát nakonec Poslanecké sněmovně návrh zákona ve znění přijatých pozměňovacích návrhů vrátil a jeho přijetí je prozatím v nedohlednu. Hlavní otazníky se ale vznáší nad celým českým školstvím. Skutečně si česká společnost tak málo vzdělávání váží? Skutečně není ochotna učitele dostatečně zaplatit? Měli bychom si uvědomit, že investice do kvalitních, dobře zaplacených učitelů není investicí do nich, ale do našich dětí, do naší budoucnosti!

---