Senát schválil konec kouření v hospodách
19.01.2017
Projev Jiřího Růžičky na 4. schůzi Senátu dne 19. 1. 2017
Dobré dopoledne, pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové.
Děkuji, vzkázal bych rád prostřednictvím pana předsedajícího, že děkuji panu senátorovi Valentovi za to, že přednesl to, co přednesl. Sice s jeho názory hluboce nesouhlasím, ale jsem rád, že tady zazněly, protože zatím jsme si to spíš pochvalovali, že konečně ten zákon přišel, a ono to samozřejmě tak jednoduché není. Ty názory jsou velice protichůdné, velice rozdílné, tak jak tady četl pan senátor Horník, citoval z dopisu, řekl bych, až vášnivé odpůrkyně kouření. Všichni jsme jistě dostávali podobné dopisy.
Já jsem dostal jeden mail, z kterého bych citoval, zase od jistého, až vášnivého obhájce kouření. Drahé senátorky, drazí senátoři, toto je vzkaz ohledně tzv. protikuřáckého zákona. Žijeme ve vesnici Horní Beřkovice a máme zde dvě malé hospody. Většina štamgastů i obsluhy jsou kuřáci. Dovolujeme si vás tímto upozornit, že budeme velmi bedlivě sledovat, jak budete hlasovat v případě tzv. protikuřáckého zákona, že výsledek zásadně ovlivní, pro koho budeme v příštích volebních obdobích hlasovat.
Samozřejmě, že takové maily jste dostali vy. Dostali jste ty od obhájců kouření i ty od obhájců nekouření. Připomínám to tady proto, že ať v tuto chvíli na tomto místě řekneme cokoli, tak zcela nepochybně někoho otrávíme, zklameme, naštveme. Tak s chutí do toho, do další dávky toho, že někoho naštvu. Naštvu určitě spoustu svých kamarádů, naštvu i svoji ženu, která kouří. Ale přesto si nemohu odpustit pár poznámek. Nebudu mluvit o zdravotních dopadech, na to jsou tady povolanější, některé názory tady zazněly. Nebudu mluvit o ekonomických souvislostech. Zcela jistě na to ještě přijde řeč. Nebudu mluvit ani o těch drobných nedostatcích zákona, o kterých už mluvil pan senátor Čunek. Řeknu pár slov o věci, která je mně nade všechno drahá, a to je svoboda jednotlivce.
Častý argument je, že jde o neuvěřitelný zásah do práv kuřáků, do jejich svobody. Nesouhlasím s tím, že jde o neuvěřitelný zásah, ale souhlasím s tím, že jde skutečně o zásah do jejich práv a do jejich svobody. Ale zároveň bych rád zmínil, že ten zákon je i zásahem do práv a svobody nás nekuřáků. Do práv a svobody nás nekuřáků. To je velmi podstatné a velmi důležité.
Všichni jsme jistě zažili mnohokrát to, že přijdete do restaurace, řeknou, jistě, stoleček v nekuřácké části, a odvedou vás do nějaké zadní místnosti bez oken, vedle přepravek s lahvemi, nebo vám říkají: Když se ti to nelíbí, tak sem nechoď. Když je moc zahuleno v hospodě, tak řeknou: Tak jdi třeba do cukrárny. Ale já do cukrárny nechci jít! Já chci jít do hospody! Jednak je mám rád, jednak všichni my milovníci Hrabala a Haška víme, že to je hospoda, česká hospoda je součást naší národní kultury. Já prostě chci jít do hospody, nechci jít do zakouřené hospody.
A neplatí, že si mohu vybrat hospodu nekuřáckou. To platí možná ve velkých městech, v Praze, v Brně, v Liberci, ale na vesnici, kde je jedna hospoda, tak to prostě neplatí. Tam si vybrat nemůžu. Stejně tak neplatí ani námitka, že to nemá řešit zákon, že si to má řešit sám hospodský. Zákon řeší i třeba to, že na silnicích se jezdí určitou rychlostí, v obcích je omezená rychlost. Není asi správný argument: Když se ti to nelíbí, tak na tu silnici nevyjížděj, nebo jezdi vlakem. To je paralela k tomu, když nás někdo posílá do cukrárny.
Začal jsem tím, že vždycky někoho naštveme, někoho otrávíme, někdo nás za to nebude mít rád. Zakončím to skoro tím, že si trošku rýpnu i do kuřáků senátorů. Zakouřené chodby, záchody, kuchyňky, které v celém Senátu jsou, jsou jasným vzkazem kuřákům, co si o našich právech a o naší svobodě myslí.
Ale abych nekončil negativně, protože to rozhodně není osobní spor, tak bych chtěl na závěr své ženě Daně i svým kamarádům kuřákům vzkázat, že je mám rád, že mám pro ně pochopení, a těm u nás na chalupě v Libři, v bezvadné hospodě, vzkazuji, že jim jako výraz přátelství, pokud bude ten zákon přijat, koupím na terasu teplomet.
Děkuji vám za pozornost.